Příbram je mým domovem prakticky celý život, troufám si proto tvrdit, že znám přednosti i slabá místa našeho města. Působím jako advokátka.
Lidé za mnou přicházejí se svými problémy, takže vím, co je trápí. Byl zde covid, distanční výuka, potíže v práci se zaměstnavatelem z důvodu péče o dítě.
Když se zdálo, že covid ustupuje, přišla energetická krize. Lidé se obávají, že jim příjem nebude stačit na úhradu letících cen energií, hledají radu, zda a jakým způsobem měnit způsob topení v domácnosti.
To jsou problémy, které doléhají prakticky na všechny bez rozdílu. Radnice se nemůže k těmto situacím otáčet zády a předstírat, že se jí to netýká. Kde jinde než právě na radnici by lidé měli hledat radu a pomoc.
Někteří z nás ale mají situaci mnohem obtížnější, když musí zajišťovat péči o nemocného či nemohoucího člena rodiny, který si sám nedokáže obstarat své záležitosti. Je smutné, že naše město nedokázalo doposud vybudovat odpovídající domov důchodců, kde by mohli trávit zbytek života ti, kteří již sami nemohou zvládnout vše, co je zapotřebí pro chod domácnosti.
Pokud je jediným východiskem z této situace domov důchodců někde jinde, mimo naše město, je to špatné. Přesadit staršího člověka do jiného města znamená zbavit jej jeho přátel, jeho knihovny, kam byl zvyklý chodit, jeho výčepu nebo cukrárny, jeho města. A to může být konec.
Troufám si říci, že několik nově zřízených lůžek v objektu bývalé základní školy není řešením. Je pro mě bolestivou vzpomínkou, že moje matka trávila poslední dva roky svého života v domově důchodců mimo naše město. Omezovalo to možnost návštěv u ní a z Rožmitálu jsem se od ní vždy vracela s těžkým srdcem.
Totéž platí pro péči o děti, o generaci, která přijde po nás. Problémy dětí v sociálně slabších rodinách, u dětí s handicapovanými rodiči, dětí samoživitelek nelze redukovat na herní plácky nebo dětská hřiště.
Chci se proto zaměřit na sociální oblast, kde má radnice vůči občanům velký dluh. Musíme opustit formalistický přístup a vnímat lidi, kteří potřebují pomoc, jako lidské bytosti, ne jen jako spisové číslo a evidovat nic neřešící jednání. Problémy lidí nemůžeme vyřešit jen papírově, musíme je vyřešit skutečně.
Proto kandiduji ve volbách. Dostanu-li v nich důvěru, dodržím, co jsem slíbila. To je moje pravidlo.
Dagmar Říhová, Šance pro Příbram