Při mimořádném zasedání příbramského zastupitelstva 8. března se kromě pomoci pro Ukrajinu a ukrajinské válečné uprchlíky (schválen celkem 1 milion korun) jednalo také o výpovědi smlouvy o spolupráci mezi Příbramí a ruským městem Čechov. Šance pro Příbram vypovězení této smlouvy nepodpořila. Většina zastupitelů ovšem zrušení smlouvy potvrdila.
Při zasedání zastupitelstva jsem předložil alternativní návrh usnesení. Jeho podstatou bylo zaslání sdělení do Čechova (bez výpovědi smlouvy). Jeden z bodů sdělení zněl takto: „Město Příbram nabízí pomoc a podporu všem představitelům a občanům partnerského města Čechov, kteří podporují mírové soužití mezi národy.“
Takové sdělení by mělo několik rozměrů. Mohli bychom demokraticky smýšlející občany Čechova morálně povzbudit v tom, že jejich postoj má smysl a není osamocený.
V této souvislosti mohu poukázat na protiputinovské a protiválečné demonstrace, které v současnosti v desítkách ruských měst probíhají – účastníci demonstrací přitom riskují odnětí svobody a potíže s režimem.
Mám také na paměti vlastní životní zkušenosti s totalitním systémem. Včetně toho, jak projevy zájmu ze strany svobodných zemí představovaly záblesky vzpruhy a naděje. (Tyto projevy zájmu kladu do kontrastu s cestou nekomunikace, kterou se schválením výpovědi rozhodlo vydat město Příbram.)
Zároveň bych si také dovedl představit cílenou podporu – například hmotnou a informační – směrem k čechovským odpůrcům režimu (a jejich rodinám), kteří jsou dotčeni totalitními zásahy ruských bezpečnostních složek nebo svévolí ruských úřadů.
Zkrátka, představoval jsem si, že by postoj Příbrami směrem k Čechovu nebyl „mají tam Putina, tak s nimi nebudeme mluvit“ (což může některé obyvatele Čechova jen utvrdit v jejich podpoře autoritářského prezidenta). Ale naopak že by Putinovo zavrženíhodné jednání vedlo k zesílení našeho zájmu a pomoci směrem k protiputinovským silám. Jinak řečeno, co všechno může město Příbram učinit pro to, aby bylo méně Putina?
Představoval jsem si, že by Příbram mohla v dané situaci udělat něco jiného než jít s davem („partnerství přece vypovídají i jiná města,“ zněl jeden z argumentů pro zrušení smlouvy), ale přitom neustupovat z protitotalitního a protiválečného postoje.
Představoval jsem si, že by tento postoj mohla Příbram dát najevo hrdě a odvážně, ne tak nějak švejkovsky (to nám jde celkem dobře).
Vím, že některé výše popsané úvahy mohou znít idealisticky. S mnohem větší jistotou ale vím, že určité věci nelze uskutečnit, pokud se člověk bude z opatrnosti držet při zemi.
Když to řeknu obrazně, mohli jsme zkusit do Čechova „propašovat“ trojského koně – matrjošku s obrázkem Putina, ve které by se ukrývala pomocná ruka ze svobodného světa. Místo toho jsme poslali opelichaného plyšového medvídka, o kterém před pár týdny skoro nikdo nevěděl. A který u adresáta pravděpodobně skončí v odpadkovém koši.
Mgr. Vladimír Král,
zastupitel za Šanci pro Příbram